Tři sestry – indiánský způsob pěstování

Tři sestry jsou smíšenou kulturou, která se k nám dostala od severoamerických Indiánských kmenů.

O pěstování všeho možného ve smíšených záhonech už jsem psala dřív tady. Většina tvůrců přírodních zahrad ho úspěšně a rádo používá. Pěstování několika druhů na jednom poli bylo standardním postupem napříč dobami i kulturami. Takže nejen naše pra-prababičky rozuměly tomu, jak se některé rostliny vzájemně propojují a podporují. Věděli a používali to i indiáni daleko za mořem.

Kukuřice se tyčí do výšky, pod ní se plazí šlahouny dýně, která svými mohutnými listy prostor zakrývá a tím udržuje půdu vlhkou a snižuje množství plevele. K tomu všemu se po kukuřici pne fazole, která tomu všemu zcela přirozeně dodává do půdy pro sebe, kukuřici i dýně dusík. Kukuřice se odměňuje dodáváním cukrů pro symbiotické bakterie na kořenech fazolí. Zkrátka neviditelná spolupráce pod zemí, která se projeví skvělou úrodou nad zemí. Myslím, že slovo sestry je tu opravdu na místě.

Vypadá to snadné, tady by mohl článek možná i skončit, no ne?
Noooo, mohl, ale asi byste podle něj nic nevypěstovali a psali mi, že to nefunguje. Protože vše má svůj historický důvod a z něj vycházející postupy, které fungují. A že není až taková legrace tenhle postup napodobit, o tom by mohla nejen moje zahrada dlouze vyprávět.

Je geneticky změněna na odolnost proti Glyfosátu (Roundup), takže je plošně stříkána proti plevelům, aniž by to kukuřici samotnou nějak poškodilo (pokud se obsah Glyfosátu v potravině nepočítá jako poškození). Oproti některým starým indiánským odrůdám působí GMO kukuřice jako sirky. Jejich habitus (jakoby celková „tělesná“ konstituce) je drobný. Pro agro průmysl to nijak nevadí – seje se nahusto – cca 40 x 10 cm, takže tohle pole rostlinných Umpalumpů společně dobře zvládá povětrnostní podmínky.

Pro 3 sestry se používá indiánská kukuřice, jejíž habitus je robustní. Takže ani každá indiánka není pro 3 sestry vhodná. Například oblíbenou a v Čechách šířící se krásnou odrůdu Malované hory není možné s úspěchem do téhle smíšené kultury použít. Indiáni pěstovali kukuřice na velkých výměrách s omezeným množstvím vody, takže daleko od sebe, ve sponu někdy i 2 x 2 metry (většinou po čtyřech kusech na jednom místě), aby si rostliny vzájemně nebraly vodu a živiny, kterých v prériích (stepních porostech) není moc. Takže náporu větru musela odolat každá rostlina sama, nebo ve čtveřici. Proto takové bujné odrůdy. Navíc musí kukuřice unést ovíjející se fazole a občas nahoru se plazící dýně. Tenhle nápor by dnešní moderní kukuřici strhnul k zemi už v půlce sezóny.

Já do tří sester používám nádhernou, osmiřadou kukuřici Oneida White, která pochází od Irokézů z kmene Oneida. Je jednou z nejadaptovanějších odrůd na krátkou sezónu. Je robustní, dorůstá až do tří metrů, hlavní stonek je silný i jako zápěstí, přirozeně tvoří 3-5 stonků. Na každém stonku 1-2 klasy, často přes 30 cm dlouhé. Odrůda klíčí v rozmezí čtrnácti dnů, takže na začátku se na poli setkáte s rostlinami, kterým teprve lezou první lístky a zároveň s takovými, co už mají 40 cm. Ničemu to nevadí, délka kvetení je dost dlouhá na to, že i později vyrašené rostliny jsou opyleny.

Pro zdárné semenaření kukuřice (abyste si mohli nechat osivo na další roky), potřebujete mít nejméně 200 a více rostlin. Pokud je jich míň, dochází ke genetické degeneraci. Odborně se tomu říká Inzuchtní deprese (fuj), neboli inbreeding. Laicky řečeno, jde o takový malý rostlinný opakovaný incest. Po dvou – třech generacích křížení z malého počtu rostlin se stávají potomci degenerovanými a o odrůdu bychom definitivně přišli. Takže buď si na kukuřici vyhradíme dost místa, nebo nemá smysl ji semenařit.
Když ten bledě žlutý klas člověk drží v ruce, je z něj cítit ta historie kmenů, stovky generací, které ji uchovávaly, šlechtily a předávaly svým dalším a dalším generacím. To člověk nechce pokazit. Chce se Vám navázat správně.

Ta moc nebavilo proplétat se ve výsledku hustým houštím kukuřic, šlahounů fazolí a ještě pichlavých dýní. Dnešní dýně už mají ojínění příliš slabé pro takové použití a většinou máme zahrady oplocené.
Dýně se nasejí přímo na místo určení, nic se nepředpěstovává. Termín setí závisí na hrozícím mrazu stejně jako u všech tykví – sejeme kolem zmrzlých, raději lehce po nich.
Z praxe mám dojem, že dýně působí nějakou alopatickou látkou (bránící růstu plevelu v jejím okolí), protože v porostu je znatelně méně plevelu, než při pěstování čehokoli jiného a nemám dojem, že samotné zastínění je toho příčinou. Takže pokud snesete mírně zaneřáděný záhon, pletí je potřeba jen na začátku, než se rostliny dýně patřičně rozrostou. Pak už se do té změti šlahounů stejně špatně chodí.

Což je trochu problém ve chvíli, kdy indiánka nevzchází najednou.. Takže je možné ji vysévat postupně, nebo udělat takový nějaký průměr a vyset ji, když některé kukuřice mají 10 cm a jiné už 50 cm. Ještě se mi nestalo, že bych fazoli zasela brzy a ta kukuřici nějak přerostla, nebo dusila. Zato pozdě se mi ji povedlo zaset už několikrát. No, vlastně asi pokaždé. I letos se vsázím, kolik fazolí vlastně stihne dozrát. Ale já se nevzdám a jednou se mi to povede přesně. A pak už snad budu vědět 🙂

Taky odrůda fazole je podstatná. Není možné použít bujně rostoucí pnoucí fazole (třeba švábku), protože by mohly kukuřici při jejím růstu zadusit. Používají se proto jemnější a skoré polopnoucí odrůdy. Já mám v kukuřici odrůdu Skunk a Cherokee. Obě skoro něžného habitu, skunk je i poměrně skorá odrůda, dokonce mi stihla dozrát i v roce, kdy jsem ji zasela extra pozdě v extra suchém roce. Samozřejmě jsem tyhle hrdinské kousky použila na další množení a rostou mi letos v dalším porostu tří sester, protože odolnost na takové extrémní podmínky se musí ocenit a rozmnožit.

Osivo může být předem 12-24 hodin namočeno. Ne déle. Původně se mluví o tom, že indiáni seli kukuřici na malý kopeček. Není mi úplně jasné proč, možná kvůli přívalovým dešťům. Já naopak tvořím zálivkové misky, protože vody je pořád míň a kukuřice je docela žíznivá rostlina. V zálivkové misce se vody udrží víc a v době klíčení to může být celkem rozhodující.
Po zasetí misku zamulčuji senem. Kukuřice spolehlivě mulč proroste.

Do středu mezi hnízda kukuřic si zapíchnu kolík, abych věděla, kam pak vyseju dýně.
Ty vyseju těsně kolem zmrzlých (u nás 550 m.n.m alespoň týden po nich), do každého místa dávám 2-3 semena dýní. Ráda používám odrůdu Sweet meat Oregon homestad – je to taky indiánka, tak mi tak nějak k sobě patří. Pokud chcete semenařit i dýně, pak si pro zjednodušení situace zasejte jen jednu odrůdu (i přesto opylujte ručně), nebo zasejte jen odrůdy, které se nekříží. Viz článek Ruční opylování tykví, nebo video zde.

Jakmile dosáhnou kukuřice průměrně výšky 20 cm, nasejte fazole. Já vysévám po dvou fazolích k jedné rostlině kukuřice.

Pokud bude dost mokré jaro a kukuřice vyklíčí po více rostlinách z jednoho důlku, vytrhněte ty slabší, nechte nejsilnější jednu. Pozor, rostlina docela brzy odnožuje, zkontrolujte, že vytrháváte samostatnou rostlinu, ne odnož rostliny, kterou tam chcete nechat.
Někdo odnože kukuřice vylamuje. Mě se ukazuje, že rostlina s přirozeným růstem v pohodě zvládá vyživit všechny nasazené stvoly a klasy. Někdy poslední nejmenší klasy nedozrají, ale nikdy to neovlivní hlavní dva klasy rostliny. Takže rostliny nestresuji vylamováním bočních výhonů. Ve výsledku to dává vyšší výnos.
Když vyklíčí všechny tykve, nevytrhávám ty, co jsou navíc. Zatím se porost nikdy nepřehustil na nějakou neúměrnou míru.

Pak je potřeba tak jednou záhon odplevelit a pak už se můžete jen kochat, jak geniální je to systém. Nákres osevního rozložení Tří sester.

Pokud ano, je velmi pravděpodobné, že Vaše kukuřice bude kontaminována znaky GMO a už nikdy nebudete mít kukuřici čistou. Navíc platí takový docela paradoxní zákon, že pokud by někoho napadlo Vaše osivo otestovat a našel by v něm znaky GMO, je Vaše osivo jeho. Ne, to není vtip… Protože GMO jsou patentované odrůdy a někomu „patří“. A Vy nesmíte vlastnit žádné osivo se znaky GMO. Ano, je to poněkud postavené na hlavu, ale je to tak. Místo toho, abych já měla právo na to, aby nikdo bez mého souhlasu nekontaminoval moje osivo, tak platí opak.. Kontaminovali jsme Vám osivo, Vaše osivo je naše.

Také je dobré vědět, jestli si sousedi nepěstují pár rostlin cukrové kukuřice. Když je jich pár a nejsou po větru k Vám, nemusí hrozit nic moc.. Ale jisté riziko to je. Většina osiva cukrové kukuřice je F1, tedy kukuřice, která v další generaci nemá stejně kvalitní výsledky, jako v prvním. Ani tímto si nechcete své vzácné odrůdy kontaminovat.

Pokud ano, je velmi pravděpodobné, že Vaše kukuřice bude kontaminována znaky GMO a už nikdy nebudete mít kukuřici čistou. Navíc platí takový docela paradoxní zákon, že pokud by někoho napadlo Vaše osivo otestovat a našel by v něm znaky GMO, je Vaše osivo jeho. Ne, to není vtip… Protože GMO jsou patentované odrůdy a někomu „patří“. A Vy nesmíte vlastnit žádné osivo se znaky GMO. Ano, je to poněkud postavené na hlavu, ale je to tak. Místo toho, abych já měla právo na to, aby nikdo bez mého souhlasu nekontaminoval moje osivo, tak platí opak.. Kontaminovali jsme Vám osivo, Vaše osivo je naše.

Také je dobré vědět, jestli si sousedi nepěstují pár rostlin cukrové kukuřice. Když je jich pár a nejsou po větru k Vám, nemusí hrozit nic moc.. Ale jisté riziko to je. Většina osiva cukrové kukuřice je F1, tedy kukuřice, která v další generaci nemá stejně kvalitní výsledky, jako v prvním. Ani tímto si nechcete své vzácné odrůdy kontaminovat.

Buď se to naučíme podle zrna – naučíme se odhadnout míru „skelnatosti“ zrna, nebo sklízíme, když mezi klasem a stonkem už není zelená barva a je jasné, že klas už není rostlinou vyživován. Každopádně je to u každé odrůdy a každý rok jinak. A to nám nezbývá, než se naučit poznat.

Kukuřice při sklizni rozdělíme na klasy na osivo (matečné) a ostatní. Někde v suchu pak z klasů svlékneme „sukénky“ tak, že je neutrhneme (asi jako když jíme banán) a pak svážeme kukuřici po dvou sukénkami k sobě. Přes něco pak klasy převěsíme na suchém vzdušném místě. Necháme dobře doschnout a pak osivo vydrolíme, uskladníme a popíšeme.

Dýně a fazole sklízíme standardně, jak jsme zvyklí ze zahrady.

Tedy z rostlin které měly 2 klasy na hlavním stvolu, celkově na rostlině ideálně alespoň 3 kvalitní klasy. U jiné odrůdy ten počet může být jen 2 klasy z rostliny, když neodnožují. Vyberu největší klasy a jen takové, které jsou plné semen, mají správný počet řad (dle odrůdy 8, nebo 13), semena jsou na ní pěkně v přehledných řadách a se správnou barvou. Takové klasy suším zvlášť a většinou ještě označené barevnou páskou. Osivo pak skladuji samostatně.
Také jsem si označila ještě na záhonu rostliny, jejichž klasy dozrály jako první. Když splní i podmínky pro semenaření, ukládám jejich osivo ještě samostatně s označením „skorá“, protože na svém pozemku se snažím došlechtit odrůdu Oneida White do co nejskořejší verze. V mokrých a chladnějších létech by u nás nemusela standardně stihnout úplně vyzrát. Zatím to tedy stíhá, ale každý den dřív je pro budoucnost k dobru. V následujícím roce vysévám mix mnoha palic těch skorých. Ostatní klasy z matečných rostlin schovávám jako normálně semenářsky použitelné pro případ, že se někdy něco nepovede – jako takovou krizovou zásobu.

Možná to teď vypadá trochu jako věda. Ale není. Když vyberete správné odrůdy, je Vaším úkolem už „jen“ správně trefit čas setí. Vše ostatní je pohoda, to už se děje samo.

Přeji hodně štěstí pří pěstování vzácných odrůd tradičním způsobem.