Hluchavka nachová

Hluchavka nachová – Lamium purpureum

Lamium z řeckého laimnos: jícen, hrdlo (podle stavby květu připomínající otevřenou tlamu) purpureum latinsky fialový, nachový (podle růžově purpurové barvy květů)

V léčitelství se používá podobně jako hluchavka bílá. Některé zdroje dokonce uvádějí, že je účinnější. Hluchavka je používána zejména na problémy gynekologického rázu. Pomáhá při nepravidelné menstruaci, bílém výtoku – má zklidňující účinky. Blahodárně působí i na problémy s trávicím traktem. Ve směsi s kopřivou působí jako antiastmatikum.

Sběr a uskladnění usušené byliny

Stejně jako, v léčitelství známější, hluchavky bílé se i u hluchavky nachové sbírá květ nebo celá nať. Sběr vyžaduje značnou trpělivost, neboť její sesychací poměr je velký.Sbírat můžeme za suchého slunečného počasí už brzo na jaře a až do podzimu, dokud jsou dny ještě teplé a plné slunce.

Dobře usušenou hluchavku uložíme do nádob, kde nemůže dojít k zapaření, případně pomačkání. Usušená hluchavka je velmi náchylná na navlhnutí. Pokud usušená provlhne, ztrácí barvu a tím i účinné látky. Rozhodně ji neuskladňujeme do plechových nádob, či bavlněných pytlíků. Ideální je tmavé sklo, kdy mezi víčko a nádobu vložíme kousek látky, tak aby i usušená rostlina mohla stále tzv.‘‘dýchat‘‘. Usušenou rostlinu skladujeme nejdéle 1 rok, pokud ji nespotřebujeme, vrátíme ji zpět přírodě.

Jedlé jsou mladé výhonky, listy, květy. Stonky a listy jsou dobré do salátů a polévek. V minulosti se prý používala k zahánění molů.

Nať lze velmi dobře použít na sedací koupel. Z 20-30 celých rostlin připravíme 3 litry nálevu, které vlijeme do koupele. Na nálev pro vnitřní použití nám postačí 1 čajová lžička usušené hluchavky na 200ml vody.

Hluchavka nachová může být zaměněna za hluchavku skvrnitou, od které se liší hlavně rovnou a břichatě nerozšířenou korunní trubkou.

Popis rostliny

Tato rostlina z rodiny hluchavek má čtyřhrannou načervenalou lodyhu se srdčitě vejčitými dolními listy a srdčitě okrouhlými horními listeny. Jak horní tak dolní listy mají pilovitý okraj. Růžovofialkové, vzácně bílé květy tvoří jehlancovité květenství. To vyrůstá v úžlabí horních listů, které jsou místy také nafialovělé.

Květní koruny bývají až dvakrát větší než kalichy. Kvést ji můžeme vidět od března až do října.

Vytváří slabší kůlový kořen s četnými postranními kořeny.
Lodyhy jsou přímé až vystoupavé, čtyřhranné, dole větvené, lysé, fialově naběhlé, 10 – 20 (- 30) cm vysoké.

Listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, okrouhle srdčité až trojboce vejčité s vroubkovaným okrajem. Květy jsou souměrné, dvojobalné, oboupohlavné a tvoří husté lichopřesleny v úžlabí nejvyšších listů, které jsou zpravidla menší a nafialovělé. Koruna je růžově purpurová, vzácně bílá, kalich je trubkovitý, pětižilný, do poloviny rozeklaný v pět kopinatých zubů.

Plodem jsou trojboké tvrdky, 2 – 2,5 mm dlouhé, šedavé, drobně bíle bradavčité, s masíčkem. Jsou uloženy po čtyřech na dně kalicha, z něhož po dozrání snadno vypadávají.

Při chemickém rozboru této rostliny můžeme najít slizovité látky, katechinové třísloviny, cholin, silice, alkaloid stachydrin, flavonoidy, biogenní aminy, aponin, organické kyseliny a glykosid. V nati je méně účinných látek, navíc však obsahuje minerály a stopové prvky.

Přestože hluchavka nachová není oficiální drogou, je podle některých autorů účinější než-li hluchavka bílá. V každém případě oba druhy hluchavek obsahují stejné účinné látky, takže i hluchavku nachovou lze použít stejně jako hluchavku bílou.

Můžeme ji spatřit jak v nížinách tak i na horách. Vyhledává okraje zemědělsky obdělávaných ploch, lemy lesů či cest, kde je nedílnou součástí plevelových společenstev. Často není vítaná na zahradách, ale je to škoda, nejen že je krásná, ale přináší nám i kouzelné léčivé účinky. Libuje si na dusíkatých a výživných jílovitých půdách. Je tedy indikátorem dusíku v půdě. Stále více ji lze vidět u lidských sídel. Postupně klíčí a vzcházejí během celého roku, nejlépe z hloubky do 3 cm. V půdě si udržuje klíčivost i několik let.

K rozšiřování může napomáhat i přenášení mravenci (myrmekochorie), kteří vyhledávají bělavé až nažloutlé masíčko na spodní straně tvrdek.

Je to rostlina medonosná.