Pokud tvoříte Přírodní zahradu, bez polykultury se neobejdete. Je totiž základním znakem Přírodní zahrady, napodobuje přirozené procesy spolupráce rostlin.
Všimli jste si, že nikde v přírodě nenajdete místo, kde by přirozeně rostl jeden jediný druh rostliny (monokultura)? Jsou místa, kde některá z rostlin převládá, ale vždycky žijí v symbióze s dalšími rostlinnými druhy. Není to tak, že se „jen snesou“, ale opravdu si vzájemně pomáhají.
Polykultura – několik rostlinných druhů rostoucích na jednom záhonu vedle sebe, podporuje přirozenou ochranu rostlin i jejich spolupráci.
Rostliny rostoucí v polykultuře si totiž vzájemně umí pomoci – vzájemným předáním potřebných živin i ochranou před škůdci.
Nemusíme žít mezi Avatary na Pandoře, abychom mohli uvěřit ve vzájemnou spolupráci všech blízko rostoucích rostln. Již dávno se ví, že některé rostliny produkují a uvolňují do půdy látky či prvky, které jiná, sousední rostlina radostně využije a za to zase uvolní do půdy jiné látky, prospěšné té první.
Tohoto přirozeného fenoménu přírodní zahradníci využívají. Protože když ochranu před škůdci dokáže zajistit jiná rostlina, není potřeba hledat jiná, třeba chemická, řešení. Některé rostliny vylučují látky, které dokážou velmi dobře zmást škůdce a odradit jej od hodování na našich záhonech..Skvělé jsou na to aromatické byliny, jako třeba Aksamitník (Afrikán), Měsíček lékařský, Saturejka, nebo Kopr. Svým výrazným aroma dokáží odehnat například háďátka z brambor.
Jen tím, že rostou na správném místě a prostě jsou krásné, dokážou nastolit rovnováhu ve svém okolí. Není to kráný příklad pro nás ženy, prospívat celku pouhou svou existencí? 🙂
Ale i samotná zelenina umí ve správné kombinaci dokonale spolupracovat.
Příklad takové ideální kombinace je sousedství cibule a mrkve. Cibule odpuzuje pochmurnatku mrkvovou, mrkev zase květilku cibulovou. Takže tyto dvě rostliny si navzájem na jednom záhonu prospějí..
Nebo Rajče dokáže slušně zmást škůdce košťálovin. Zkrátka, příroda sama nám namíchala zcela přirozou obranu pro naše rostliny.
Takže jak na to?
Do jednoho záhonu střídavě vysejte řádek jednoho a řádek druhého druhu. Můžete takto prostřídat i tři druhy.
Někteří zahradníci používají i smíšené setí „na široko“ – tedy v ruce smíchají například semena mrkve a jarní cibuky, nasejí bez řádkování naširoko a pak lehce zapraví hráběmi. Setí je snazší, o to komplikovanější je pak pletí záhodnu.
POZOR: nemíchejte příliš mnoho rostlinných druhů na jednom záhonu. Pokud byste na jeden záhon dali třeba 5 -8 druhů zeleniny, zkomplikujete si osevní postup v dalších letech. Budou se Vám špatně střídat plodiny na záhonech.V dalších letech budete těžko hledat záhony, kde daná skupina zeleniny nebyla nejméně dva předchozí roky. Viz – osevní plán (tento článek se připravuje).
Všechny rostliny ale nejsou kamarádi se všemi. Některé kombinace rostlin nejen, že nejsou vzájemně prospěšné, ale můžou si dokonce vzájemně škodit.
Naštěstí je jich mnohem méně, než těch přátelských kombinací. Můžeme si například nadělat dost problémů, kdaž dáme do jednoho záhonu rajče a brambory.
To jsou nejen rostliny příbuzné, ale také mají stejný apetit. Obě potřebují mnoho draslíku a tak vysazené na jednom záhonu se zbytečně o draslík přetahují a vlastně ani jeden druh ho pak nemá dost. Stejně tak cibule soupřeří s košťálovinami o síru a tím i o sílu. Tyto druhy zkrátka na jeden záhon nepatří.
Jak se v tom ale vyznat?
Je dobré pracovat s tabulkou vhodných a nevhodných sousedů na záhonu. Brzy si některé kombinace oblíbíte a zapamatujete a tabulka zůstane jen tichým pozorovatelem Vašich bravurních polykultur.
Přeji soulad v každém záhonu.
Lenka Eywa
Aromatické byliny jsou v ochraně obzvlášť účinné. Například:
Lenka Eywa