Pekelné léto 2026: zkouška pro naše zahrady

Aneb – měla ta výheň i nějaká pozitiva?

Nevím, jak u Vás, ale pro naši zahradu bylo letošní léto docela přísnou zkouškou.
Otestovalo nás, jak máme zahradu připravenou na výrazné oteplení. I když jsme 580 m n.m., i u nás byly v červenci čtyřicítky. Poprvé. Nikdy před tím jsme nic takového nezažili, bylo to peklo.
A co bylo horší, za těch 6 nejteplejších týdnů spadlo v součtu asi 40 mm srážek.

Otevřeně přiznávám, že v té nejvíc kritické době jsem se držela doma, zalezlá v chládku, a ven jsem šla až po osmé večerní, protože se tam prostě nedalo být. V tom čase to ani mě na zahradě nebavilo, a to už je co říct… A teď si vezměte, že naše rostliny a stromy z toho utéct nemohly. Musely tam stát a čelit tomu žáru. 40 ve stínu je mnohde 50 na slunci. Doteď mám ke svým stromům i rajčatům hluboký obdiv.

A jaké že následky to letošní vedro mělo?
Mnohým z nás zaschly květy rajčat a nevytvořily se plody. Stejně tak malé cukety a dýně zežloutly a odpadly krátce po odkvětu. A to i v případě, že jste poctivě až do tmy běhali s hadicí nebo konví a suplovali to, co nám nespadlo z nebe. Jak to, že ta dodaná voda nestačila?

Rostliny nereagují jen na množství vody.
Kdyby nás v té době postavili na slunce a dali nám k dispozici 6 litrů vody, stejně by nám hrozil kolaps. Enzymy většiny živých buněk při teplotě nad 42 stupňů odumírají (víte jak – horečka nad 41 je průšvih).
A tak rostliny nejspíš využily veškerou svou energii na sebeochlazování. Základní úkol byl v tu chvíli přežít, ne vytvořit plody.
Pyl se v takovém vedru velmi rychle znehodnotí a tím pádem se z květu nevytvoří plody. Tak nějak to nejspíš bylo u rajčat a paprik.

A u dýní? V těch čtyřicítkách nelítají opylovatelé. Už z rána bylo 35 stupňů ve stínu, a to je pro včely, čmeláky, vosy i pestřenky hraniční. A tak nám mnoho květů odkvetlo bez opylení. A dýně i cukety bez opylení neudělají plod. Respektive ten malinký plod samičího květu zežloutne a odpadne. S okurkami to bylo o něco lepší, protože jsou partenokarpické (čti: vytvoří plod i bez opylení), takže jsme něco sklízeli i uprostřed léta, ale co si budem, i okurek bylo méně než obvykle, pořádně začaly plodit až po ochlazení. Nám nejlépe plodí druhý výsev, ten teď jede jako šílený. Kéž bychom ještě měsíc – dva, měli noční teploty nad 8 stupňů, dost bychom dohnali.

Takže, pokud jste letos nerozdali tolik cuket jako obvykle, není to tím, že jste nosili málo konví. Tentokrát to není na Vás. Může za to to horko.
(My máme poprvé „jen“ tolik rajčat, že to stíháme sníst a zpracovat i bez rozdávání rodině – a to máme cca 100 rostlin).

No, ta omluvenka je sice hezké alibi, ale co s tím, aby se to neopakovalo?

Určitě je možné udělat mnoho změn, které našim zahradám pomůžou. A vlastně to bude naprosto nezbytné.
I my už na nich pracujeme, mnohé Vám ukážu v PODZIMNÍ ZAHRADNÍ VÝZVĚ, která je pro zahrádkáře zdarma a kterou letos věnujeme VODĚ. Přihlásit se můžete TADY.

V první řadě jsme do země zakopali 12 kubíkovou nádrž na dešťovku. K tomu máme 6 kubíků „šedé vody“ z vany, umyvadla, pračky a tak. Plus přibude ČOVka, plus část vody ze střech půjde do biotopu – přírodního koupacího jezírka.
Přibude i automatická závlaha, která nebude potřebovat můj čas, ale bude stačit jen otočit kohoutkem.

To, co pro mě letos bylo nejvíc náročné, bylo to obří množství hodin při zalévání. Než ručně zaliju produkční zeleninovou zahradu, zabere mi to 3-4 hodiny.
A taky bylo letos potřeba zalívat i 1 – 4 roky staré stromky v naší „horní“ zahradě. To byly další 3 hodiny jednou za 3-5 dní, podle teploty.
Nechci svůj život strávit zaléváním.

Ale víte co? Nejdůležitější není ta voda, co spadne shora.
Ale voda, která nezmizí z našeho pozemku. Neodteče, neodpaří se.

Pokud sledujete jev El-niňo, (letos by to měl být „super El-niňo“), tak už víte, že předpovědi říkají, že příští rok bude větší teplo než letos. Takže připravit se musíme. Něco změnit bude opravdu potřeba.

A nenechte se zmást tím, že nám už konečně něco zapršelo. Rekordní sucho bylo letos už od února a doposud se ten deficit ani zdaleka nevyrovnal. To poznáte třeba na břízách, které pustily listy o víc jak měsíc dřív. Inu, chce to zareagovat na změnu úpravou našich zahrad.

Zvu Vás na třídenní Podzimní zahradní výzvu, kde se podíváme na téma vody v zahradě z pohledu přírodního zahradníka. Co můžeme udělat pro zeleninu v záhonech a co můžeme udělat pro naše stromy, abychom ze zahrady neměli brzy poušť.
Ukážeme si ty nejhorší chyby, kde v zahradách voda nejvíc utíká, kde ji svými postupy nejvíc ztrácíme. A jak to můžeme napravit.

Zmíním i několik chyb, které jsem udělala já a které mě stály zbytečné peníze navíc.

Inu, vlastními chybami se člověk učí nejvíc. Ale věřte mi, učit se z chyb jiných je o dost levnější.
Tak se na Vás těším od 9. 10. v Podzimní zahradní výzvě 2026.

Vaše Lenka Eywa