Vypěstujte si vlastní mletou, nebo uzenou papriku do guláše…

Můžu si na zahrádce vypěstovat papriku na výrobu koření?
Taková otázka už asi napadla každého, kdo alespoň jednou vypěstoval vlastní zeleninové papriky na jídlo, či lečo.
Nutně pak musí následovat i další otázky:

• Stačí jakákoliv červená paprika, nebo to chce speciální odrůdu?
• Liší se nějak pěstování od klasické papriky na jídlo?
• Jak se papriky správně suší pro namletí?
• A jak docílím chuti uzené papriky?

Než si na tyto otázky odpovíme, začnu jako správný motivátor po vzoru Simona Sinka, otázkou „PROČ“. Proč bychom to měli dělat, když mletou papriku je možné koupit v každém hypermarketu za mrzký peníz?

Vypíšu Vám hned několik důvodů:

1. CHCEME: Pokud jste četli předchozí článek o tom, co jsme my zahrádkáři zač ( článek Líbejte se zahrádkáři, budete zdravější a šťastnější ), je Vám jasné, že prvním z důvodů je, že prostě chceme. Chceme pěstovat všechno, co pěstovat jde. A to nám vlastně stačí. No a pak jsou ty důvody, které říkáme našemu okolí, abychom si své chtění obhájili. Jsou to sice taky pravdivé důvody, ale stejně vévodí důvod č.1.
2. Ta naše je BIO: Naše domácí paprika je BIO a proti té španělsko – skleníkové je neporovnatelná svou vůní, chutí i nutriční hodnotou. S něčím, co se pěstuje na kokosové vatě za umělého osvětlení a pečlivého ukapávání umělých hnojiv, se ta naše vymazlená z půdy plné žížal a půdních breberek nedá srovnat.
3. Ušetříme peníze: což není až takové terno, protože až slavnostně svou sušenou papriku namelete, budete zaskočeni, jak málo toho z 10 paprikových plodů je. Něco ušetříme, ale na dovolenou to nevyjde. Tak tenhle důvod pro obhajobu moc nepoužívejte.
4. Chceme být soběstačnější: To je zásadní důvod, protože až to jednou bouchne, jen my si budeme moct dělat luxusní domácí hlívový guláš ( je Vám jasný, že si dělám srandu, že? ).
5. Bez překvapivých ingrediencí: Ta naše paprika nebude obsahovat stopy lepku, mléka, ani jiných alergenů. Červená bude jen díky vlastnímu barvivu, žádné červené výměšky broučků, ani Evropskou unií schválení červíci…. Prostě jen paprika…
6. A navíc s nulovou uhlíkovou stopou: Nejen, že ji nepovezete přes půl Evropy, ani ji nebudete balit do nerecyklovatelných obalů. Skleničky od přesnídávek jsou TOP varianta pro uložení…

Dobrá, nějaká proč bychom pro naše rodinné příslušníky měli a jdeme na ty otázky:

Ano, papriky si můžeme vypěstovat nejen na lečo, plněnou papriku, nebo do salátu, ale i tu pro usušení a pomletí na koření. Je to tak snadné, že je s podivem, že to většina lidí nedělá. No schválně, napište mi do komentáře, jestli už jste to zkusili…

Dá se koření udělat z každé červené papriky?

Nedá.
Paprika na koření musí být masitá, ale přitom musí být ochotná snadno schnout, aniž by plesnivěla. Taky musí obshovat víc cukrů a aromatických látek, aby jídlo opravdu zvýraznila.
Potřebuje být v době sklizně výrazně rudá, aby guláš nevypadal jako UHO (čti – Univerzální Hnědá Omáčka – oblíbená tvorba školních jídelen mého mládí).
No a tyhle všechny vlastnosti dohromady má jen pár odrůd. Vlastně je jich výrazně méně než těch klasických na salát či lečo.

Které odrůdy paprik jsou ofiko „kořeninové“?

Sladké odrůdy: Kápia, Alma paprika, Dulce Italiano, Sladká maďarská, Hodonínská sladká.
Pálivé odrůdy: Fehérözön, Paprika de la Vera (španělská), Paprika de la Vera, Habanero.

Zvlášť skvělá je ta naše Hodonínská sladká, dovoluji si tvrdit hrdě nacionalisticky (varianty vzpřímená a převislá). Seženete ji běžně v obchodech se semínky. Viděla jsem ji u SEMO, Nohel garden i Osiva Moravia. Ale otevřeně přiznávám, že pěstuji i tu Italskou. A až narazím na tu maďarskou, jdu do ní taky.
Někdo tvoří koření z palivých odrůd samostatně. Mě se líbí varianta, že jako základ si vypěstujete sladkou odrůdu a podle odolnosti Vašeho jazyka si ji pak smícháte s pálivou. Můžete si tak dle libosti vytvořit kategorie od „pro poseroutky“ až po „pro plechovou hubu“.

Pěstují se kořeninové odrůdy jinak, než odrůdy salátové?

Vypěstujete si je úplně normálně, jako ostatní papriky.
Vysejete je v půlce února (ne v lednu, jako všichni ukazují na facebooku), přepícháte je do květináčků ve fázi prvních pravých lístků a ven je po poctivém týdenním otužování vysadíte až po zmrzlých. Striktně.
Já vím, že už od půlky dubna byste je nejraději vyhodili z domu, protože nevidíte přes sazenice oknem ven, ale nedělejte to. Zhatili byste si tu tříměsíční práci jen pro to, že ve skupině zahrádkářů už je skoro všichni mají venku… Nevěřte jim. Oni Vám pak nenapíšou, že to byla blbost dávat je ven dřív a že doma brečeli do substrátu a potají šli koupit nové do zahradnictví.

Vysazujte do záhonu v první trati a při výsadbě přihoďte rostlinkám k dobru lopatku dřevního popela. Vyhnete se tak smutku z prvních plodů, co mají začernalé konečky z nedostatku vápníku.

Papriky nesnáší podchlazení a přemokření. Takže pokud bude hodně pršet a teploty půjdou pod 10 stupňů, musíte vydržet pohled na jaksi zubožené bledé rostlinky, které postupně ztratily svou smaragdovou zeleň. Až se počasí umoudří a bude trochu víc sucho a teplo, papriky zase hezky zezelenají a začnou nakvétat. Nechť je k nám i paprikám letos počasí milostivé. Nechte je bohatě zamulčované růst, nakvétat a dozrávat.

Jedna věc je přeci jen jiná proti pěstování zeleninových odrůd paprik:
Nechte plody dojít do úplné fyziologické zralosti = plně červené barvy. Nesklízejte pro sušení nic, co není zcela červené. Co je nazelenalé, to nebude chutnat a vonět jako kořeninová paprika a budete z výsledku zklamaní.

Jak postupovat při sušení?

Na kořeninových odrůdách je skvělé, že když je jen tak položíte na nějaký tác, nebo lépe síto a zapomenete na ně, začnou usychat, aniž by plesnivěly. Tradičně se papriky sušily pověšené celé (zachycené za stopku) na suchém, tmavém místě, kde se trochu hýbe vzduch. Nejčastěji k tomu sloužily různé stodoly, nebo sušárny. Pokud takové místo máte, máte výhodu a nejpřirozenější podmínky. Kupovat kvůli paprikám stodolu se ale nevyplatí.

Samozřejmě můžete papriky sušit i v sušičce, ideálně při teplotě do 45. Sušička má výhodu, že paprika uschne rychle a snáz se zachová barva.
Papriky tedy můžete sušit celé a pak vybírat jádřince, nebo nasušit vydlabané od jádřinců a zbavené stopek. Nemusíte krájet na kousky, hezky uschnou i celé půlky (to neplatí pro zeleninové odrůdy, ty většinou začnou plesnivět).

Dobře usušená paprika se Vám drolí v ruce. Pokud jde ohnout, sušte dál. Namletá málo usušená paprika by Vám při skladování plesnivěla.

No a jak na tu uzenou papriku?

Uzená paprika má proti sladké bohatou kouřovou chuť. Pro mě je to naprosto gurmánská dobrota a nepoužívám ji snad jen do buchet. Kdo jednou zkusil, už nemůže jinak.

Pokud chcete mít vlastní uzenou papriku, potřebujete udírnu. Kdo udírnu nemáte, začněte pořízením udírny (a to se vyplatí). Na rozdíl od stodoly udírnu doma jistě obhájíte výrobou vlastních voňavých klobás a uzenými žebry, s paprikou bych tuhle investici moc neobhajovala.

Dřevo, kterým budete papriku udit, má vliv na její výslednou chuť. Skvěle se hodí dub, nebo buk. Možná to bude chtít trochu experimentování, zkoušejte co Vám chutná víc.
Čerstvé papriky se udí při teplotě 50–70 °C cca 24 – 72 hodin – při tom uzení ty papriky vlastně zároveň schnou. Taky je varianta pověsit do udírny papriky už v podstatě vysušené, tím si ten čas podstatně zkrátíte. Za mě je nejlepší varianta spojit uzení paprik s uzením masa. Nejdřív maso a pak papriky. Natáhnou pak i tu vůni žebírek.

Mletí a skladování papriky

No a pak už stačí jen namlít. Před mletím určitě zkontrolujte každou papriku. Pokud Vám dosud visely někde pod střechou, mohly natáhnout večerní rosu – před namletím musí být opravdu suché.
Někdo je mele i se semínky, trochu to ovlivňuje výslednou barvu. Já melu papriky bez semen.
Paprika je docela jemná, zvládne to jakýkoli mixér, jemnost mletí si zvolte, jak Vám vyhovuje.

POZOR:
Když melete pálivou papriku, ideálně to nedělejte doma. Vytáhněte si prodlužku a mixér ven a vemte si respirátor. Poletující jemný prach pálivé papriky v bytě je na rozvod, bude Vás nenávidět i pes, kočka i papoušek. Ruční mlýnek je méně zákeřný, ale i s ním buďte na pozoru. Pálivá paprika v dýchacích cestách je něco, co nechcete opakovat – věřte mi, tuhle chybu podruhé neudělám.

Namletou papriku pak skladujte v malých těsnících skleničkách nebo krabičkách. Několik malých je lepší varianta, než jedna velká. Jedna velká krabice, kterou stále otevíráte, hůř brání vlhnutí a blednutí obsahu. Dobře uzavřené krabičky jdou skladovat i ve vlhkém sklepě. Tma sklepa přispívá k udržení barvy.

No a že tenhle svůj poklad můžete použít do různých kořenících směsí, na marinády, grilovací koření, pálivé salsy a tak, je asi jasné. Už nikdy nebudete chtít kupovanou papriku! 😊🌶
A taková marináda, ve které vymácháte domácí bramborové, nebo řepové chipsy… hm….

O tom zase jindy.

Pokud chcete číst podobná zahradní zamyšlení, přihlaste se k odběru článků ZDE.

Napište mi do komentáře: už jste si někdy vypěstovali svoje paprikové koření?