Cibule patří do lékárničky

Cibule.. Něco tak obyčejného, základního, úplný standard pro českou kuchyni i zahradu.

Dává se snad do všeho..
No tak dobře, do pudinku ne, ani v buchtičkách se šodó by to asi nebylo úplně ono. Každopádně použití cibule je snad na tisíc způsobů a většina kuchtíků a kuchtiček by si bez cibule nedokázala vaření představit. Možná by to bylo stejně tragické, jako dlouhodobě vařit bez soli.

Cibule nad zlato.. To docela sedí, že?
Někde jsem slyšela staré přísloví, které praví, že člověk může dřív vařit bez ohně, než bez cibule.
Na tom něco bude. Používá se pod maso, do omáček, do polívek, do salátů, do pizzy, do slaných koláčů, do pečené zeleniny…. Dušená, smažená, pečená, vařená, dokonce i karamelizovaná… Prostě cibule 1000 x jinak. Možná to většině lidí ani nedochází a důležitosti cibule v kuchyní si všimneme jen když dojde.
Za mě patří mezi 10 nejdůležitějších potravin pro soběstačnost.

Jídlo, nebo lék?

A to jsem se ještě nepustila do tématu léčivých účinků cibule. Většina lidí to totiž neví, ale cibule je jedna z nejléčivějších zelenin, co si můžeme sami a docela snadno vypěstovat. (Jak na pěstování si řekneme na konci článku). Když se podíváme z blízka na léčivé účinky cibule, vlastně z toho vyjde, že bychom měli cibuli skladovat spíš v lékárničce, než ve spížce.

Díky vysokému obsahu síry má cibule antibakteriální a antibiotické účinky.
Asi nejznámější jsou její účinky na respirační neduhy, takže se v mnoha rodinách hojně používá při léčení různých bronchitid, chřipek a viróz spojených s dýchacími potížemi.
V takovém případě se často používá dobrota, která vznikne smícháním nakrájené cibule a cukru (raději medu). Za pár hodin se z takové kombinace stane sirup, který nijak nezapáchá cibulí a jsou ochotné ho pozřít i děti. A skvěle funguje, ulevuje od kašle. Na respirační problémy pomáhají i cibulové obklady na hrudníku.

Cibule pomáhá taky při kardiovaskulárních potížích. Snižuje cholesterol, riziko aterosklerózy a vysokého krevního tlaku, podporuje pružnost cévních stěn. Taky zastavuje zvracení, působí proti osteoporóze, podporuje pevnost šlach a kloubů, zlepšuje stavy depresí (no, v době lockdownu bychom ji asi měli chroupat místo jablek ).
Podporuje lepší spánek, i chuť k jídlu.
Taky působí proti cukrovce a moderní medicína objevila i docela významné protirakovinné účinky.
Perfektně taky působí při detoxikaci – pomáhá odvádět z těla škodlivé látky. Skvěle čistí zejména močové cesty a ledviny.

Cibulí ke kráse? No jistě..

Pomáhá regulovat správnou hladinu tuku v krvi i v těle (noste to sem po pytlích 🙂), zlepšuje kvalitu i vypadávání vlasů, snižuje tendenci k tvorbě lupů, a taky podporuje tvorbu kolagenu, který pomáhá udržovat vypnutou pleť – prostě cibule nám pomáhá být krásnější a působit mladší. (Taky uvažujete o zvětšení původně plánovaného cibulového záhonu? 🙂)

Věděli jste o tom, jak velký poklad cibule je? A to se její účinky zvyšují s její kvalitou. Takže domácí, s láskou vypěstovaná cibule bez použití postřiků a umělých hnojiv může být zázračným domácím elixírem.

Možná je malinko protivné, že si u jejího krájení pobrečíme (čím víc se nám cibule vydařila, tím víc si pobrečíme), a taky před odchodem na rande bych cibuli vynechala😉. Ale za všechny ty léčivé účinky a kuchyňské benefity nám cibule prostě stojí a měli bychom jí mít na záhonech dostatek.

Vypěstovat si cibuli je opravdu snadné

Velké plus je, že pěstování cibule není nikterak náročné a může to být jeden z druhů, na kterém se novopečený zahrádkář může naučit pěstovat vlastní jídlo. Cibuli stačí záhon třetí trati – tedy 3 roky po vyhnojení hnojem, nebo kompostem.

Nevyžaduje přihnojování, zvláštní péči ani zálivku a jediná péče po výsevu, nebo výsadbě je vypletí a zamulčování záhonu.

Úplně nejsnazší je vypěstovat si cibuli ze sazečky. Tedy koupit si někde v zahrádkářských obchodech cibuli sazečku, tu pěkně v březnu vysadit a pak už jen udržet záhon tak nějak bez plevele. Pěstování ze sazečky je ale móda posledních desetiletí, naši předkové pěstovali cibuli výhradně ze semen.
To se pak cibule pěstuje ze srpnových výsevů ozimé cibule (např. odrůda Hiberna, nebo Augusta), nebo z jarních výsevů k tomu určených odrůd – například Tandem, Globo, nebo bílá Albienka, ale taky Študgartská, Všetana, nebo Karmen, které známe jako odrůdy sazečkové. Cibule pěstovaná z jarních výsevů má sice delší vegetační dobu, než ta ze sazečky, ale zato má lepší skladovatelnost.

Samozřejmě v přírodní zahradě je ideální pěstovat cibuli ve smíšené kultuře s jinými rostlinami – třeba mrkví, salátem, nebo třeba červenou řepou. Více o smíšených kulturách zde.

Abychom se vyhli známému škůdci cibule – vrtalce cibulové, je ideální zaset cibuli do jednoho záhonu s mrkví, která tohoto škůdce přirozeně odhání. Pokud víte, že jste v oblasti, kde se tento škůdce často objevuje, co nejdřív zakryjte záhon netkanou textilií a pěstujte cibuli pod ní. Zabráníte tak náletu samiček vrtalky, která klade vajíčka. Pod netkanou textilii je naklást nemůže.

Cibuli pak sklízíme ve chvíli, kdy většina rostlin polehla. Ideálně za suchého dne rostliny vytáhneme (nebo vyryjeme vidlemi), necháme několik dnů “vydýchat” rozložené na záhonech a pak svážeme do snopů (natě musí být zaschlé – zelené natě by ve snopech mohly plesnivět).

Skladujeme někde v chladnější, ale suché místnosti. Cibule určitě nepatří do sklepa, nebo lednice – tam brzy zplesniví.
No a pokud se nám podaří uchovat několik pěkných cibulí až do jara, můžeme je v březnu znovu vysadit, nechat vykvést a semenařit. Tím se krásně uzavře celý koloběh a životní cyklus cibule.

Tak co, věděli jste, co že to máte ve spíži za poklad?

Lenka Eywa