Nerytí v přírodní zahradě

Nerytí je jedno z témat přírodních zahrad, které vyvolává docela časté otázky a polemiky – co si o tom myslet, vždyť se to dělalo celá léta.. Celá staletí lidé ryjí a obracejí půdu a bratři Veverkové se svým ruchadlem je vysvobodili od náročné „nezbytné“ dřiny – a najednou se mluví o tom, že to není vůbec potřeba?

Nejspíš už jste o tom slyšeli, že existují lidé, co neryjí půdu. Na podzim ji neobrací. Rýč mají jen na sázení stromů. Jsem jedna z nich.

Ale my chceme něco pěstovat, ne jen sbírat, co kde narostlo samo, tak trochu zasahovat musíme.. Vyeliminovat nepěstované a podpořit pěstované rostliny.. Zařídit, aby plevel naší zelenině nekonkuroval.

Příroda to má skvěle vymyšlené.. Kde se z nějakého důvodu objeví holá půda, tam hned příroda zasahuje, hned to začne něčím zarůstat.. Nejdřív nějaké pionýrské rostliny, které rychle pokryjí velkou plochu.. pak se postupně přidají vytrvalé rostliny. Do roku, dvou, je v podstatě jakákoli původně holá plocha půdy zakrytá. Důvod – zabránit splavování živin, sesuvům a vysychání půdy.. Tam, kde něco roste, se to neděje.. a to je účel.. To je důvod, proč nám ty naše krásně odkryté záhony stále něco zarůstá. Má to zdroj síly v samé podstatě přírody… (takže to není má neschopnost, když to nestíhám vyplet 😉).

Mráz taky po rytí pomůže s udržováním dobré struktury půdy, tedy s jejím vylehčením. Zryté hroudy se mrazem rozpadnou na pěkně drobtovitou, krásně v zahradě použitelnou strukturu.
To zní docela logicky, ne? To zní, jako dobré argumenty PRO rytí..

Jenže… pokud jde primárně o provzdušnění, dodávku humusu a vylepšení struktury půdy – je k tomu nezbytné ji obrátit hlavou dolů?

Možná to celé rytí vzniklo v době, kdy bylo potřeba obdělat louku.. okraj lesa.. prostě něco zúrodnit.. Louku bylo potřeba zrýt.. Hodně drnů, hodně něčeho, co tam nemělo být.. Za rok i to obdělané hodně zarostlo.. pýr, svlačec, bršlice a další se tvrdohlavě nechtěli vzdát.. tak znovu a znovu lidé ryli.. a už si nevšimli, že po třech, čtyřech sezónách už to není potřeba.. že většina vytrvalých plevelů je pryč a na jednoleté plevely rytí vliv nemá. Nebo má. Vlastně jejich klíčení podporuje. Tím, že vynáší hluboko zapadlá semena do vrstev příznivějších pro jejich klíčení..

To je na váhu tak 6 až 60 krav.
Což je vtipné.. protože na povrchu jeden hektar půdy uživí jen jednu až dvě krávy.. Pod povrchem je to mnohonásobně víc, zvlášť, když o tu půdu pěkně pečujeme.
Všechen ten půdní mikrobiom má přesně určené vrstvy, ve kterých dokáže žít.. Bavíme se teď o MIKRObiomu. Takže nemyslím žížaly, larvy, brouky a tak. Myslím ty drobečky, kterých je na metru čtverečním několik desítek, ba stovek miliard.
Některé ty breberky potřebují kyslík, tak žijí víc u povrchu půdy, některé jsou anaerobní a potřebují prostředí bez kyslíku, žijí hlouběji.. Mezi těmi vrstvami jsou v našem měřítku poměrně malé vzdálenosti. Pro ně jsou to ale celoživotní trasy. Někteří ti pidi tvorečci ujdou za život sotva dva centimetry.. Takže když otočíme půdu na výšku rýče vzhůru nohama, přehodíme těmto tvorečkům jejich prostředí, což je pro ně fatální a velká část z nich hyne.. jen malá část přežívá a ta musí znovu osidlovat prostředí s podmínkami, které potřebují k životu..
Neobracet půdu rytím znamená zachovat přirozené prostředí půdního mikrobiomu. Nerýt znamená zkvalitnit půdu. Strukturu i obsah výživných látek. Kde je kvalitní půdní mikrobiom, tam je hromada výživných látek pro naše rostliny.

Můžeme záhon zároveň před zimou vyplet a pak je potřeba ho na zimu zamulčovat. Tím částečně nahradíme to, co by udělal porost plevele. Mulč zabrání přes zimu splavování humusu a nadbytečnému odparu vody. Navíc působí jako přírodní hnojivo.
Když chci záhon pohnojit, abych mohla pěstovat rostliny první trati, hnůj po záhonu rozhážu, ploskořezem (motykou) ho lehce zapravím do vrchní vrstvy, zamlučuju a nechám být. O ostatní už se postará sníh a zimní vláha vůbec.
Brzy z jara je pak dobré mulč sundat z těch záhonů, kde chceme set nejdřív. Půda pod mulčem není na jaře tak intenzivně ohřívaná sílícím sluncem, jako holá půda. Takže někdy v únoru je fajn sundat mulč tam, kde chceme zaset třeba petržel, mrkev, nebo bob zahradní. Po vzejití rostlin pak zase smozřejmě záhon zamulčujeme.

V sezóně opět stačí jen okopávat, plečkovat a mulčovat.
Funguje to, mám to vyzkoušené.

Pak stačí jen nový záhon ploskořezem okopat a vybrat kameny.

Když ale chceme záhon hned, musíme louku zrýt a vybrat plevel. To se většinou na první pokus nepovede úplně a plevel v takovém záhonu bude v následujících třech sezónách úpornější, než v záhonech mnoho let obdělávaných. Takže při nově založeném záhonu z louky je většinou potřeba rýt několik let po sobě. Ale po třech letech už má smysl zkusit jeden záhon neporýt a uvidíte, jestli už přišel „ten čas nerytí“.

Taky budete potřebovat rýč, pokud máte hodně těžkou a jílovitou půdu. Budete potřebovat takovou půdu rýt a kultivovat až do doby, než se Vám ji podaří přidáváním humusu, písku, a pilin vylehčit. Pak už to rytí taky nebudete potřebovat, ale tady to může pár let trvat.

Taky je potřeba rytím vyčistit záhon při likvidaci starého jahodiště. Když ukončuji záhon jahod ve tříletém režimu (článek o jahodách zde), musím vzít vidle a celý záhon důkladně přerýt. Jahodiště se špatně pleje a je po třech letech o něco zarostlejší, než každý rok na podzim důkladně okopané záhony. Tady se bez rýče taky neobejdeme.

Taky jsem do nedávna ryla cestičky mezi záhony a to i víckrát v roce, protože jak se po nich chodí a utužují se, plevel v nich drží jako přibitý. Je to opruz… nejnepříjemnější práce na zahradě. To už ale pro letošní sezónu bude jinak. Rozšířili jsme cestičky a necháme je zarůst. Mezi záhony budeme mít pochozí travnaté pásy a záhonky oddělíme dřevěnými obrubníky. Protože trávení tak velkého množství času pletím cest bylo mega neefektivní. Po tomhle rozhodnutí musím říct, že nastala velká úleva.. Ale na jaře mě teprve čeká realizace toho nápadu a to jsem sama zvědavá, jak se povede. Dám určitě vědět.

Suma sumárum.. Mám vyzkoušeno, že nerytí funguje.
Zkuste to taky

Lenka Eywa