Ruční opylování tykví jako cesta za svobodou

Přírodní zahradník, který se naučíí ručně opylovat tykve, získává velké množství bodů na své cestě za svobodou. Že přeháním? Vůbec ne. 

Kromě radosti z nové dovednosti se totiž takový šikula stává nezávislým na opakovaném kupování semen ze semenářských korporací, zároveň může šlechtit vybranou odrůdu tykve, podle zvolených znaků přímo pro podmínky svého pozemku. A hlavně, pokud máme nějakou oblíbenou krajovou, či vzácnou odrůdu, je ruční opylování jediný opravdu spolehlivý způsob, jak ji zachovat čistou i pro další generace. 

Už se Vám někdy stalo, že jste zaseli semínka cukety od kamarádky a plody pak měly tvar něco mezi cuketou a patizonem? Mě se to stalo dokonce z kupovaných semen uznaného osiva z obchodu, kdy tykev připomínala leccos, jen ne na sáčku deklarované hokaido.  Chybička se vloudí i profíkům.

Takže vlastno-ruční opylení je nejspolehlivější cesta, jak každý rok získávat čisté osivo, nesprášené s jinou odrůdou téhož druhu.

Na konci tohoto článku najdete praktický video návod na ruční opylení tykví. 

Cucurbita maxima – sem patří oblíbené hokaido
Cucurbita Pepo – sem patří cuketa, patizon, ale taky dýně olejná, která se pěstuje pro semena bez osemení – tedy semínka z této tykve nemusíte loupat. (Mňam) 
Cucurbita Moschata – sem patří oblíbená muškátová dýně. (Její semínka se sice musí loupat, zato jsou chuťově bezkonkurenčně nejlepší…)

Za prvními dvěma jmény (rodovým a druhovým) je většinou ještě další jméno, které například mluví o tom, jestli cuketa bude zelená, žlutá, pruhovaná nebo puntíkovaná. Nám pro ohlídání sprášení stačí první dva názvy. C. Maxima se spráší vždy jen s C. maxima. C. Pepo s C. pepo. Ale už ne vzájemně. Ne C. Pepo a C. Maxima. To umí vědci v laboratořích, nebo jednou za mnoho stovek let se podaří přírodě nějaká chybka, genetický zkrat.. No, není třeba se obávat (nebo doufat), že tato anomálie výjde zrovna na Vás ve Vaší zahradě. Pravděpodobnost je fakt, opravdu malá. 

A včely, jak známo, mají vzdálenost doletu i 5 km. V době hladu, tedy právě v červenci a srpnu, kdy tykve nejvíc kvetou, jsou ochotné pro nektar zaletět i dál. V té době totiž ve volné přírodě kvete daleko méně nektarodárných květů, než by potřebovaly. Takže pokud nebydlíte na samotě, kde nejbližší zahrada je 10 a více kilometrů, nedá se na metodu dostatečné vzdálenostní izolace spolehnout Vy budete mít krásný, speciální krajový patizon a sousedka super žíhané cukety.. a další rok máte super žíhaný patizon a sousedka cukety jako létající talíř.

Důležitá odbočka.
Mnozí lidé čekají, že se sprášení s jinou odrůdou projeví už v tomto roce. Tedy že když na Vaše cukety zaletí včelka kontaminovaná patizonem, tak se cuketa v tom roce začne proměňovat na patizon. Vůbec ne. Letošní tvar Vašich cuket je zcela závislý na tom, jak proběhlo opylení v loňskem roce. Kontaminace Vaší letošní cukety jiným pylem se projeví až na plodech rostlin, které Vám vyrostou v příštím roce, pokud si letos necháte semínka a ta další rok zasejete.
Je to jako s lidmi. Oplození blondýny černovlasým, kudrnatým jinochem blondýně barvu vlasů nezmění.  To až potomek bude mít možná černé lokny 😉

Samčích je mnohem víc, nebude z nich tykev, ale nejsou to „plané květy“, jak se říká. Jsou v reprodukci rostliny naprosto nezbytné a to právě v tomto hojném počtu. Pro zachování rozmanitosti a dobrého genetického základu je potřeba, aby samička byla opylena pylem z několika květů. Může to být z vlastní rostliny, i z nějaké sousední. Vždy nejdříve hojně nakvétají samčí květy, až později začne rostlina nasazovat samičí. Žádnou chybu v hnojení, ani stanovišti v tom nehledejte. Takhle to tykve dělají. Vydržte. 
Ani my si o mužích (snad) nemyslíme, že je „planý“ – že když je to kluk, tak to se něco nepovedlo . Přesto tento mýtus o samčích květech tykví koluje světem docela úspěšně a stále se na zahradnických fórech objevuje dotaz, „čím hnojit, když mám jen plané květy tykví“.

Samčí květy se tyčí na docela dlouhé stopce nad listy rostliny. Je jich hodně a jejich stonek je po celé délce stejně tenký.
Samičí květ má krátkou stopku, leží při zemi schovaný pod listy a těsně pod okvětními plátky je od začátku na stonku vidět malá tykvička.

Květ je při svém vývoji tmavě zelný a pevně uzavřený a pomalu se zvětšuje. Večer před rozvinutím se hodně zvětší a jeho konce zežloutnou až zoranžoví a špička lehce změkne. Květy nikdy nevykvetou večer, takže práce pro lidskou včelku je jednoduchá. Večer květy uzavřít a ráno či dopoledne je opylit ručně. Na jednu holčičku zalepím vždy 2-3 klučičí květy.

Dobrý čas na opylení závisí na počasí, ale pozná se snadno. Když otevřete jeden z připravených zalepených samčích květů, pyl v něm už práší, lehce spadává, nektar na dně květu je tekutý, sladký a krásně voní, aby přilákal hmyz. Někdy se může stát, že ráno v 8 hodin ještě pyl drží na pestíku jako přibitý. Já opyluji květy někdy kolem poledne. Večer už by byl pyl spadaný na dno květu a špatně by se s ním pracovalo.

Na dně už leží nějaký pyl, ten vysypu do samičího květu. Pak otrhám zbytek okvětních plátků a tím mi vznikne ze samčího květu taková tužtička. Pestíkem pak opatlám blizničku ze všech stran. To zopakuji u jedné holčičky ještě s dalšími dvěma klučičími květy. Po celou dobu je potřeba hlídat, aby se do žádného z květů nevkradla včelka. Ony ty květy vážně hodně voní a mě se to jednou přímo pod rukama stalo. Takový květ pak musíme z opylovacího procesu vyřadit. Taková tykev pak zůstane na jídlo, ale už ne na osivo. Až je holčička opylena alespoň třemi samčími květy, květ se zase dobře zalepí páskou.

Pak je potřeba si takto ručně opylenou tykvičku označit nějakou mašličkou uvázanou velmi nalehko, nebo vedle ní do země zapíchnout nějaký nepřehlédnutelný kolík. Pravda, kolík se na podzim lépe hledá, nese ale riziko, že když Vám někdo pohne rostlinami, nemusí být kolík u té správné tykve. Já dávám mašličku. 
Pásku na tykvičce ponecháme až do chvíle, dokud zbytek květu i s páskou ze zvětšující se tykve neodpadne.

Proto je dobré takto si opylit hned několik samičích květů. I pro dobrou genetickou výbavu je v závěru sezony lepší smíchat semena z několika ručně opylených plodů.

Fotografie z opylování v praxi
Rozklikněte fotogalerii, nebo najeďte kurzorem na fotografii – uvidíte popis fotografií.

Pár tipů na konec:

• Pokud máte možnost, vybírejte k ručnímu opylení nejsilnější rostliny. Výběrem plodu totiž rostlinu šlechtíte. Já vybírám k řízenému opylení květy rostlin, které vyklíčily mezi prvními, jsou vitální, rostou bujně a plody nasadily brzy. Rostlina většinou vyhodí hned několik šlahounů. Pokud je to možné, vyberu k oplození první , maximálně ještě druhý samičí plod na každém šlahounu. Mám pak jistotu, že semena plně dozrají a taky při sklizni uvidím plod v jeho plné velikosti, barvě a kráse. Ani samčí květ k opylení nevyberu z pozdě rašící, nebo slabě rostoucí rostliny. Tím geneticky podporuji vitalitu rostliny, šlechtím ji pro mou oblast na rychlost klíčení, bujnost růstu a brzskou násadu plodů. Tedy se tím podpoří rannost odrůdy. Kdybych použila květy z později klíčících rostlin, podporovala bych tím znaky, které se mi pro pěstování nehodí. 
• Taky je možné dělat pak ještě selekci na chuť. To když si necháte semínka jen z těch tykví, které jsou pro Vás dost sladké, dost barevné, dost cokoli chcete. Budete – li to dělat každý rok, šlechtíte rostlinu právě na tu Vámi vybranou vlastnost.
• Ručně opylené tykve je potřeba nechat zcela uzrát. A to nejen na rostlině – tedy sklidit až stopka plodu zasychá, ale nechat dozrát někde na suchém bezmrazém místě. Klidně v obýváku na skříni. Semena na setí můžeme z tykví vybírat klidně až na jaře – co se týká skladovacích odrůd (Hokaiido, Sweet Meat a dalších), u cuket nejpozději před Vánoci.
• Výhoda tohoto rodu je, že plody jsou v té době jedlé a chutné a zaměřením se na osivo se o tu dobrotu nijak neochudííte, na rozdíl od jiných druhů – třeba košťálovin., nebo kořenů. Tam matečnou rostlinu v podstatě obětujete, protože aby měla semena, nemůžete ji sníst.
• Typ, jak šlechtit rostliny na vitalitu a dobrou práci s vodou je, zaset semínka přímo na konečné stanoviště. Nepředpěstovávat rostliny v kelímku. Tak, jak je rostlina bujná směrem nahoru, tak bujný je i kořen a dna kelímku doroste kořen do 2-3 dnů po vyklíčení. Pak už se jen stáčí a kroutí a po přesazení už se hlavní kořen nevydá tak kolmo dolů, jako to umí kořen rostliny, která vyklíčila na místě. Jejich citlivost na sucho je pak vyšší, než u rostlin zasetých přímo ven. Pokud budete mnoho let po sobě předpěstovávat v kelímku, šlechtíte si svou odrůdu na mělčí kořenění a méně bujný růst. Věřím, že to nechcete.

Možná to na první pohled vypadá složitě. Ale ve skutečnosti si ruční opylení Vaší milované odrůdy tykve vyžádá jen asi týden větší pozornosti a 3-4 dny po sobě pár minut večer a pár dopoledne.

Pusťte se do toho a spřátelte se se svou odrůdou tykví intimněji, než je v klasické zahradě běžné.

S láskou a přáním, ať se daří

Lenka Eywa